Souhrnná zjištění a obecná doporučení
1. Získaná data ukazují, že děti vnímaly úzkou souvislost mezi vizuální atraktivitou a exkluzí odlišnosti, přičemž pojetí vizuální atraktivity bylo založeno na řadě stereotypů, které nutně nesouvisely s kulturní diverzitou a zkušeností s ní.
„Tadyten se mi nelíbí, protože je strašně, ale strašně tlustej.“ (Dívka, 10 let)
„Já si teda upřímně myslím, že ten rasismus se dá změnit tak, že… třeba se s ním začne někdo bavit a je třeba i nějakej jako oblíbenej, ale hlavně kamarád a řekne prostě ostatním, že je úplně v pohodě, že je milej a fajn, že bychom ho mohli třeba někam vzít, tak mi přijde, že se to dá nějak.“ (Dívka, 11 let)
2. Média mohou hrát důležitou roli v pojetí vizuální atraktivity a v tvorbě stereotypů. Jako klíčová oblast se však ukazuje exkluze odlišnosti, ve které jsou otázky etnicity a rasy druhořadé, protože etnická či rasová odlišnost sama o sobě nemusí být určující pro přijetí/odmítnutí. Pokud je etnicky či rasově odlišný jedinec považován za fyzicky atraktivního dle společenskokulturní normy a zároveň nemá viditelně odlišné vizuální znaky, zejména ty podléhající negativním stereotypům, tak má dobrou šanci být mezi dětmi přijat.
„No já jsem si ho vybral, protože má bílý zuby a ty se mi vždycky na člověku nejvíc líbí a pak ještě ten obličej.“ (Chlapec, 10 let)
“Protože je strašně pěkná. A má hezké oči.“ (Dívka, 12 let)
„Vypadá mile a má hezké vlasy.“ (Dívka, 13 let)
„Říkali prostě na chodbě, když jsme šli, haha, negře, a já jsem z toho prostě byl pokaždý špatnej.” (Chlapec, 13 let)
„Mně se smáli, že mám zuby výš než normálně.“ (Dívka, věk neuveden)
3. Strach z odlišnosti a často bolestivou zkušenost s nějakou formou exkluze (např. výsměchem) měla velká část dětí. K exkluzi odlišnosti je tedy nutné přistupovat jako ke komplexnímu problému, jehož řešení je nutné pro duševní pohodu a zdraví téměř každého jednotlivce. Urgentní je pak otázka exkluze a přijetí dětí s nadváhou.
4. Média mohou přispívat k porozumění odlišnosti mezi dětmi a změně postojů k ní s cílem zlepšit mezilidské vztahy a pomoci dětem s vlastním sebepřijetím. K tomu je ale nutný rovný a otevřený přístup k dětem, který povede k tvorbě relevantních a kvalitně zpracovaných obsahů odpovídajících jak očekáváním a potřebám, tak vývojovým schopnostem a dovednostem různých dětí různých věkových skupin. Digitalizace obsahů a propojování médií jsou v tomto procesu normou. Zároveň je nutné se v této otázce nezaměřovat pouze na mediální obsahy a programy cílené na děti.
5. Přístup k dětem jako tvůrcům mediálních obsahů s potenciálem vcítit se, pomoci a s rostoucím věkem také hlouběji porozumět společenské problematice a v důsledku toho se společensky angažovat, je oblastí, která při správném využití a dlouhodobém rozvoji může výrazně přispět médiím, dětem i společnosti.
„Hlavně k-pop, to je korejský pop. Pak j-pop, to je japonský pop. Pak audio mangy, to jsou vlastně, že to je kniha. Komiks.. A pak bychom měly ještě zajímavosti z otaku světa.“ (Dívky, 13 let)
Pokračujte na:
Kontaktujte nás
Pokud se chcete dozvědět o projektu více, napište nám.
